Loudalka s rodinouVytisknout stránku

 

Milé děti,

Loudalka se stále na něco těší. Těšila se dnes do kostelíčka na mši svatou, těší se na oběd, protože mamka určitě zase uvaří něco dobrého, těší se, až půjde po obědě spát. Loudalka totiž moc ráda spí na rozdíl od některých dětí.

Jenomže včera se docela polekala. Zase spolu seděli všichni doma u stolu, pomodlili se a bylo jim dobře. Taťka jako obvykle přečetl kousíček z Bible a Loudalce to začalo vrtat hlavou. Slyšela, že Pán Ježíš říkal svým apoštolům: „Bděte!“ Hned se s velkým strachem zeptala: „To Pán Ježíš jako chce, abychom nechodili spát?“ „Ale kdepak, takhle ne! To bychom nevydrželi. Musíme chodit spát, abychom si odpočinuli. I Pán Ježíš chodil spát.“

A tatínek pokračoval: „Jde o něco jiného. Můžeme být nepozorní, i když jsme vzhůru. Víš ještě, co se nám stalo minulý týden, jak jsme se chystali, že pojedeme k babičce?“ Loudalka odpověděla: „No to mi ani nepřipomínej, to bylo strašné…“

Víte, děti, co se vlastně stalo? Měli jet na výlet k babičce, Loudalka se zase těšila. Jenomže nějak se stalo, že tatínek četl noviny a Loudalka si hrála se stavebnicí a autobus jim ujel. A tak nakonec museli zůstat doma. Babička telefonovala: „Kde jste? Jak to, že jste nepřijeli?“ Museli se přiznat, jak to provedli. A babička se jim smála: „Vždyť vy jste zaspali za bílého dne“. Ano zaspali, i když byli vzhůru. Byli nepozorní.

„A teď už dobře víš, Loudalko,“ řekl tatínek, „co Pán Ježíš myslí tím slovem Bděte: On totiž nechce, aby se nám stalo, že kvůli něčemu zapomeneme na Pána Boha, který nás má rád. A právě tak nechce, abychom kvůli svému pohodlí a nepozornosti zapomínali na lidi kolem sebe, zvlášť když potřebují pomoci.“

sipka vpravoobsah