Loudalka s rodinouVytisknout stránku

 

Milé děti,

Loudalka si od minule pamatuje, že na začátku mše sv. je potřeba se smířit a litovat svých chyb, abychom se mohli radostně s Pánem Ježíšem setkat. Potkáváme se s ním tak, že čteme z Bible. „To je nějaké divné setkání,“ řekla Loudalka, „jenom si o Pánu Ježíši číst.“ Ale nakonec pochopila, že to může být všechno jinak.

Loudalčin taťka totiž odjel do práce na dlouhou dobu pryč. Bylo jim doma smutno. Ale včera přinesl poštovní doručovatel krásný dopis. Na obálce byla napsána adresa: Moje Loudalka Loudalová, Želví ulice 15. Loudalka začala skákat radostí: „Mamko, já jsem dostala dopis, ten je pro mě. Hurá!“ A otevřely ho spolu s mamkou a uvnitř bylo napsáno: „Milá Loudalko, mám tě moc rád. Buď hodná a poslouchej maminku. Už se na vás všechny těším, až se zase uvidíme. Velkou pusu Ti posílá tvůj taťka.“

Želvička s velikou radostí řekla: „To je prima, ten dopis. I když je taťka v práci, je tu vlastně s námi.“ A dala na dopis pusu. Ta samozřejmě neplatila tomu papíru, ale přímo taťkovi.

Maminka jí řekla: „A takhle to je také, když čteme z Bible. Bible je takový krásný dopis Pána Boha, našeho Otce, nám lidem, jeho dětem. Pán Bůh nám v Bibli říká, že nás má rád, že máme být hodní a že se na nás taky těší. Když z Bible čteme při mši svaté, tak Pán Ježíš k nám mluví a je s námi.“ Loudalka se ještě mamky zeptala: „A je náš pan farář normální, když dává pusu Bibli?“ Maminka řekla: „Neboj se, je normální. Jako tys dala pusu na tatínkův dopis a ta pusa platila přímo taťkovi, tak i když kněz dává pusu Bibli, tak to platí samotnému Pánu Bohu, který s námi z Bible mluví.“

sipka vpravoobsah