Milé děti,

Loudalka se velmi ráda dívá na večerníček. Už se moc těší, jak zase Krakonoš doběhne Trautenberka. Ale včera Loudalka zlobila maminku, byla celý den protivná a odmlouvala. Maminka kvůli ní byla moc smutná. Když tatínek přišel z práce a viděl, jak je maminka smutná, hned se dozvěděl proč. Přísně si Loudalku zavolal a řekl: „Loudalko, tu neposlušnost budeme muset potrestat. Dnes se nebudeš moci dívat na večerníček.“ Ale Loudalka začala natahovat moldánky a prosit: „Já už budu moc hodná, mně to moc mrzí, maminko, tatínku, já bych se přece jen moc ráda dívala na večerníčka...“ Maminka mrkla na tatínka a ten tedy řekl: „Dobře, maminka je tak moc hodná, že ti odpouští a já taky. Můžeš se na večerníček dívat.“ To byla veliká radost, že Loudalka vyskakovala skoro do stropu.

Utíkala si hrát ven a hned potkala kamarádku Breptalku. „Půjč mi, prosím, tvůj krásný balon,“ řekla jí Breptalka. Ale Loudalka jí odsekla: „Nepůjčím a hotovo!“ „Moc tě prosím, Loudalko, vždyť jsi má nejlepší kamarádka.“ „Ne, nepůjčím a hotovo a dej mi pokoj! Já si chci hrát sama!“ A křičela to tak nahlas, že to tatínek slyšel oknem. A tak se ozvalo: „Loudalko, pojď domů!“ Tatínek se tvářil přísně a zároveň smutně. Řekl: „My jsme ti s maminkou odpustili celý den zlobení a tys nechtěla na chvilku půjčit kamarádce balon? To není správné jednání. Aby sis to pamatovala, tak dnes opravdu večerníček nebude!“ 

A Loudalka o tom do teď přemýšlí... A ví, že když Pán Bůh každému z nás také odpustil tolik ošklivých věcí, že máme být hodní i k sobě navzájem. Jinak je Pán Bůh smutný a zarmoucený.