osel a vůl

 

Vytisknout stránku

 

Milé děti,

Loudalka celý týden vzpomínala na svého anděla strážného a maminka ji také naučila modlitbu k andělu strážnému. Umíte jí také?

Tatínek vyprávěl další část příběhu: David s Janičkou už došli až k Betlému a potkali tam další pastýře, kteří také hlídali své ovečky. Dobře se podíváme spolu s nimi: vůl je spokojený ve své stáji a žere seno. Vyprávěli si spolu s ostatními pastýři a najednou uviděli, že se k nim blíží někdo, koho neznají. Ten neznámý muž jde pěšky a za ním jeho žena jede na oslíku. Jana si vzpomněla a řekla Davidovi: „To je určitě Marie a Josef, jak nám to vyprávěl minule anděl Gabriel. Poznáváš je?“ David šel nesměle k nim a povídá muži, který vedl oslíka: „Ty jsi Josef?“ A muž odpověděl: „Ano, a tohle je moje žena Marie a má se jí už brzo narodit děťátko.“ Jana se hned  zeptala: „A proč jste tady? Copak chcete bydlet ve chlévě?“ Josef odpověděl: „Nikde nebylo místo, všude nás vyhnali…“ David rozzlobeně vykřikl: „To jsou teda lumpové!!!“ Maria však řekla: „To nevadí, i tady se určitě dá bydlet. Můj syn se aspoň narodí tam, kde se lidé mají rádi.“ Vůl hned rád udělal místo ve stáji, aby se tam vešel Josef s Marií i s oslíkem. Oba dva, vůl i oslík, se těšili na narození malého Ježíše a na to, jak ho budou zahřívat svým dechem, aby mu nebyla ve stáji zima.

Loudalka se zeptala maminky: „I u nás je Pán Ježíš rád, když jsme k sobě milí a pomáháme si?“ Maminka odpověděla: „Ano, Loudalko. Když zlobíme anebo se hádáme, tak to je jako kdybychom Pánu Ježíši řekli: Běž pryč, nemáme na tebe čas, nechceme tě tady u nás.“ Loudalka řekla: „Tak to se budu hodně snažit, aby se Pánu Ježíši i nás líbilo.“ A maminka s tatínkem se to řekli také.

sipka vlevoobsah