Milé děti,

Loudalka byla po celý týden hodná.  Tatínek večer vyprávěl o Veronice. Ta jednou udělala veliký dobrý skutek, když Pánu Ježíši, který nesl těžký kříž, podala ručník, aby si mohl utřít tvář a osvěžit se. Loudalka povídá: „Tedy já té Veronice docela závidím. Mohla pomoci přímo Pánu Ježíši. To já bych mu taky ráda pomohla... došla bych mu na nákup, pro noviny, pro bačkory, pomáhala bych mu, zkrátka bych mu dělala pořád radost.“

Ale maminka Loudalce řekla: „Nemusíš Veronice závidět, Loudalko. Poslouchala jsi dobře, jak to tatínek před chvílí četl? Co řekl Pán Ježíš? Jak to bylo? No přece: Co jste udělali komukoli z lidí, to jste udělali i mně. Takže když mi pomáháš utírat nádobí, tak to platí i Pánu Ježíši. To vlastně pomáháš i jemu. A když si uklízíš svoje hračky a svůj stoleček, tak to taky platí Pánu Ježíši.“ Loudalka radostně zatleskala: „Jupí... tak to je moc prima!“

Tatínek však řekl: „Loudalko, ono to platí i obráceně. Když odmlouváš a zlobíš, tak to taky vlastně odmlouváš Pánu Ježíši a zlobíš i jeho. Když nechceš sestřičce půjčit hračky, tak je nechceš půjčit ani jemu...“

Loudalka se zamyslela a pak velmi moudře řekla: „Tak když je to takhle, tak si budu muset dávat větší pozor...“ Uvidíme, jak to dopadne, s čím vším za celý týden Pánu Ježíši pomůže. A vy také, děti…