Loudalka s rodinouVytisknout stránku

 

Milé děti,

Loudalka se svými kamarády chtěla hrát velmi zajímavou a napínavou hru. Všichni museli jít za dveře a Loudalka mezitím poschovávala po místnosti několik  velmi dobrých bonbonů a ostatní je měli hledat. Dala jeden za květináč a další zavřela do obrázkové knížky a ještě další schovala za skříň. Dalo jí to hodně práce a přemýšlení. Mohla ty bonbony sice sníst sama – docela ráda mlsá. Ale řekla si, že udělá radost kamarádům, aby mohli dobré bonbony najít. Když konečně měla všechny poschovávané, zavolala: „Už! Už můžete jít hledat!“

Čekala chvíli, pak ještě chvíli, ale nic se stále nedělo. Vykoukla ven, kde jsou kamarádi a zjistila, že oni začali hrát jinou hru na dvoře a na Loudalku úplně zapomněli. Moc jí to přišlo líto, rozplakala se a utíkala k mamince… Nebyla k utišení a maminka nejdřív nemohla ani zjistit, co se stalo. Když Loudalku trošku uklidnila, konečně se dozvěděla pravdu, proč želvička tolik brečí. Loudalka mezi vzlykáním povídá: „Tak já se tolik snažím, tolik jsem jim chtěla udělat radost a teď ty bonbony nikdo nehledá! Je mi to moc líto a moc mě to mrzí!“ A zase byl veliký pláč.

Mamka Loudalku ukonejšila, dala jí pusu a dala jí voňavé kakao s koláčem. A večer, když Loudalka povídala o svém velikém trápení tatínkovi, on ji také pohladil a dal pusu a pak jí řekl: „Víš, takhle i my lidé často zarmucujeme Pána Boha. On pro nás stvořil krásný svět, a čeká, že ho budeme hledat, že budeme objevovat mnoho dobrých skutků, které můžeme udělat. Čeká, ale my lidé si ho často nevšímáme, zapomeneme na něj a myslíme jen na sebe.“ Loudalka řekla: „To tedy od nás vůbec není pěkné. Já chci hledat Pána Ježíše každý den a určitě taky najdu každý den nějaký dobrý skutek, který můžu udělat.“

sipka vpravoobsah