Loudalka s rodinouVytisknout stránku

 

Milé děti,

Loudalka se naučila každý den říkat Pánu Ježíši, že ho má ráda. Ale tento týden spolu s maminkou zjistily, že to ještě neumí tak úplně dobře. Víte co se stalo? Dobře poslouchejte:

Bylo to zrovna včera, kdy po snídani Loudalka řekla i mamce: „Mami, mám tě moc ráda“. „Já tebe taky,“ řekla jí maminka. A za chvíli maminka zavolala na Loudalku z kuchyně: „Dones mi, prosím tě, ze spižírny cukr.“ „Ano, už jdu!“ odpověděla Loudalka, ale protože si zrovna prohlížela zajímavou knížku, kterou dostala od tety, tak na maminku hned zapomněla a maminka si musela cukr donést sama.

Před obědem maminka zase Loudalku prosila: „Zanes nahoru babičce upečenou bábovku, bude mít radost!“ Želvička řekla jenom „Hmm“, protože si zrovna malovala obrázky a mamku ani moc neposlouchala. Zase to zůstalo na mamince.

A to ještě není všechno. Odpoledne maminka povídá: „Pohlídej na chvíli malou sestřičku, já se hned vrátím.“ „Ano, mami, to víš, že ano…“ Jenže Loudalka si hrála dál se svou panenkou a sestřička mezitím ve vedlejším pokoji stáhla na zem ubrus, rozbila vázu a když se maminka za chvíli vrátila, tak se musela zlobit.

Kromě toho, že měla tolik práce, musela ještě všechno navíc uklidit. Večer Loudalka přišla do kuchyně a povídá: „Mami, já mám veliký hlad. Mohla bych, prosím tě, dostat jogurt?“ „Ano, Loudalko, vždyť tě mám přece ráda“ řekla maminka, ale zašívala dál ponožky, protože Loudalka měla všechny čtyři děravé. „Mami, moc prosím, dostanu už jíst?“ „Určitě ano, hned to bude. Vždyť tě mám ráda.“ odpověděla maminka a žehlila prádlo. Za chvíli se už Loudalka rozplakala a povídá: „Maminko, já už mám tak velký hlad, že to nevydržím.“ „Ano Loudalko, běž si do svého pokojíčku, hned to bude.“

Loudalka seděla ve svém pokojíčku, čekala a bylo jí moc smutno. Pak už to nevydržela, plížila se po schodech a nahlédla klíčovou dírkou do kuchyně. Maminka seděla u prostřeného stolu a vypadala moc smutně. Loudalka se k ní rozběhla a povídá lítostivě: „Maminko, tys na mně zapomněla?“ „Nezapomněla, ale tys Loudalko na něco zapomněla. Vzpomínáš, žes měla přinést cukr? A že jsem babičce musela bábovku také donést sama? A žes nepohlídala malou sestřičku a já měla tolik práce navíc? A přitom jsi říkala, že mě máš tolik ráda!“

Loudalka se začervenala, potom vzala maminku kolem krku a něco jí zašeptala do ucha. (Zkuste hádat, co to asi bylo). Maminka jí dala pusu a řekla: „Jsi zase moje hodná želvička...“ A od té doby také ví, že ani Pánu Ježíši nestačí jen říkat, že ho má ráda, ale že je třeba být i hodný.

sipka vlevosipka vpravoobsah