Milé děti,

vidíte, že Loudalka si dnes s sebou přinesla tužku. Načpak ji asi má? To vám prozradím později. Nejdřív vám povím, že tento týden byl u Loudalky sv. Mikuláš. Byl u vás také? A ptal se vás, zda jste byly hodné? A opravdu jste byly hodné? Loudalku sv. Mikuláš pochválil, a řekl jí, že se může ještě víc polepšit, protože se stále ještě někdy loudá a odmlouvá mamince. A pak uviděl Mikuláš adventní věnec a řekl: „Loudalko, vy máte ale krásný adventní věnec u vás doma!“ A Loudalka hned řekla: „Ano, je to moc krásný věnec, a vyráběl ho tatínek s maminkou. Ale úplně nejhezčí je, milý svatý Mikuláši, když se vždycky večer všichni sejdeme, zapálíme svíčku na věnci a společně se modlíme. I když tatínek někdy chybí.“ Tatínek Želvák to hned sv. Mikulášovi vysvětlil: „Já jsem musel zůstat dlouho v práci, ale budu se snažit, abych už nechyběl.“ Mikuláš všechny pochválil a řekl jim: „Je správné, že se modlíte, protože ten, kdo na Pána Boha zapomíná a kdo se nemodlí, má na své cestě velký kámen, který je třeba odvalit.“ A tak vlastně sv. Mikuláš prozradil, co je napsáno na tom druhém balvanu, které leží na cestě. („Nechce se nám modlit“). Myslím, že Loudalka i se svými rodiči a sourozenci tenhle kámen snadno odvalí.

A teď už vám musím prozradit, proč má Loudalka s sebou tužku. Dostala od sv. Mikuláše něco dobrého na zub, ale Mikuláš také prozradil, že v daleké Africe a Indii je mnoho chudých dětí, které nedostaly žádné dárky a jsou třeba tak chudé, že ani do školy nemohou chodit. A tak sv. Mikuláš poprosil Loudalku, zdali by se nerozdělila s chudými dětmi o jednu tužku. Loudalka ji tedy ráda přinesla.

A chtěl bych jeho prosbu vyřídit i vám. Jestli budete tento týden s maminkou nebo tatínkem ve městě a budou-li rodiče moci, jistě s vámi koupí nějaký malý dáreček pro chudé děti - buď tužku nebo sešit, nic velkého. A příští neděli můžete tento dárek také přinést s sebou.