Milé děti,

u Loudalky doma měli teď hodně práce a tak se nějak stalo, že se nestihli všichni večer sejít k modlitbě. Loudalka se vždycky pomodlila alespoň sama, protože už umí modlitbu Otče náš, Zdrávas Maria a umí také modlitbu k andělu strážnému. A představte si, že včera si zase pěkně všichni sedli a taťka vypnul vypnul televizi. Loudalka mu překvapeně řekla: „Taťko, jak to, že se nedíváš na zprávy jako vždycky?“ Ale taťka řekl: „Loudalko, pamatuj si, že Pána Ježíše mám radši než zprávy. Už se nám dlouho nepodařilo se spolu modlit a to je důležitější než zprávy.“

Bylo to moc hezké, a pak tatínek otevřel Bibli a přečetli si to, co jsme teď o Pánu Ježíši slyšeli všichni. Loudalka tam něčemu nerozuměla a tak se honem zeptala: „A taťko, co to znamená, že kdo se povyšuje bude ponížen? To jako když bydlíme v druhém poschodí, že budeme bydlet ve sklepě?“ „Ale kdepak, Pán Ježíš říká, že se nemáme vytahovat a být pyšní. Vzpomeň, jak to bylo u vás ve škole?“ A Loudalka začala vzpomínat: „Ano, vím, Breptalka tam pořád říkala: koukejte, já mám nejhezčí svetr, já mám nejhezčí boty, já mám nejhezčí panenku, a všem to už bylo tak protivné, že zůstala úplně sama... Plakala, a paní učitelka jí povídá: Breptalko, já vím, proč je to tak. Ty se pořád vytahuješ. Zkus taky říct kamarádům, že oni mají také hezký svetřík, že mají hezké botičky a hračky...“ Breptalka to zkusila a měla najednou kamarádů celou třídu. A taťka k tomu dodal: „Dobře si Loudalko pamatuj: Kdo se nafukuje, nemá žádné kamarády, to platí i pro nás dospělé.“

Je to dobře, že nám to Pán Ježíš tak říká: Kdo se povyšuje, bude ponížen… A toho večera se společně pomodlili ještě za všechny, kdo se nafukují, aby poslechli Pána Ježíše. A Loudalka si chce dávat pozor, aby nebyla náfuka. Myslím, že to určitě dokáže. Tak jako vy, milé děti.