Milé děti,
když si včera večer u Loudalů dočetli z Bible a pomodlili se spolu, tatínek se zeptal obou želviček, co si ze čtení zapamatovaly. Malá Šikulka řekla: „Já si pamatuji jen to, že se Pán Ježíš rozbrečel!“ „A proč by se rozbrečel?“ zeptal se tatínek. A Šikulka hned odpověděla: „Protože přece lidé sebou neměli nic k jídlu a měli hlad. A Pánu Ježíši jich bylo moc líto.“ Loudalka svou malou sestřičku opravila: „Ne, ne, Šikulko, Pán Ježíš si nesedl na zem a nerozbrečel se. Když mu bylo lidí líto, tak jim pomohl.“

Loudalka si to totiž velmi dobře pamatuje, protože ví, co se jí přihodilo o prázdninách. Spadla do hluboké díry a nemohla ven. Kolem chodili lidé. Někteří nahoře se smáli: „Cha chá, ty jsi ale hloupá želva, žes tam spadla, to ti patří!“ Další říkali: „No to jsme zvědaví, jak vylezeš ven.“ Někteří si sedli na kraj té velké díry a dlouhou dobu tam brečeli: „Chudák želvička, je jím nám tolik líto, opravdu tolik líto.“ Ale jenom brečeli a brečeli. A pak konečně přišel taťka, nebrečel spolu s ostatními, ale vlezl dolů do té díry a Loudalku zachránil. Ani Pán Ježíš se nerozbrečel a nesedl si na zem, ale pomohl lidem a dal jim chléb. A Loudalka už ví, že jenom brečet a nic nedělat, příliš nepomůže.

Pán Ježíš ji naučil, že lépe než brečet kvůli tomu, že má maminka umývat tolik nádobí, je pomoci jí. Lépe než brečet, že maminka musí tolik uklízet, je uklidit si poctivě své hračky. Lépe než brečet, že Šikulka je smutná, je si s ní hrát.