Vytisknout stránku

 

Milé děti,

         včera přišla Loudalka ze školy domů celá smutná a vyprávěla mamince a tatínkovi, co se stalo u její kamarádky Breptalky. Ta už je celý týden zamlklá a občas pláče a teprve dnes Loudalce prozradila, co ji trápí. Její rodiče se několikrát pohádali a dlouho spolu nemluvili. A minulý pátek tatínek odešel od nich z domova a od té doby se nevrátil. Breptalce je moc smutno, její mamince taky a moc by si přála, aby se tatínek vrátil. Loudalka řekla: „Já bych to asi nevydržela, kdyby taťka od nás jen tak odešel. To by nám přece nemohl udělat.“ Loudalčini rodiče se na sebe podívali a řekli: „Tak pozvi teď Breptalku častěji k nám na návštěvu, aby nebyla tak smutná.“

Když se večer spolu modlili, Loudalka sama řekla krásnou prosbu za Breptalku a za její rodiče, aby se tatínek k nim zase vrátil. A když maminka večer ukládala své malé želvičky do postýlky a popřála jim dobrou noc, Loudalka řekla:

Desatero, ptáčci na větvi 

 

„Je to tak dobře, že můžeme být všichni doma spolu!“ A maminka odpověděla: „Všichni za to musíme Pánu Bohu děkovat. Ne všechny děti mají toto velké štěstí a chybí jim tatínek nebo maminka. Mnohdy to je proto, že to zavinil někdo z rodičů. Některým dětem chybí doma někoho z rodičů, protože jsou třeba nemocní. Ale právě o tom všem vypráví deváté pravidlo šťastného života: Pán Bůh chce, aby se rodiče měli rádi a vydrželi spolu i všechno těžké a neodcházeli od sebe. Ne všichni to dokázali. My za ně můžeme Pána Boha prosit, aby si rozhádaní rodiče odpustili, vrátili se domů a měli se rádi. A víš, Loudalko, jak v kostelíčku pan farář říkal, že modlitbu dětí Pán Bůh rád slyší.

sipka vlevoobsah