Milé děti,

         Loudalka si hrála na princeznu a tak se naparádila, jak to jen šlo. Vytáhla své nejhezčí šatičky, vzala si ještě od maminky náhrdelník a prstýnek. A podobně jako v pohádce o Sněhurce se Loudalka ptala zrcadla: „Řekni mi, zrcadlo, že jsem nejkrásnější princezna na světě!“ A protože zakývala hlavičkou, tak zrcadlo na ní také souhlasně zakývalo a Loudalka z toho měla velkou radost. Tancovala po celém svém pokojíčku až se náhle stalo, že zavadila maminčiným náhrdelníkem o kliku u dveří a ten se roztrhnul a korále se rozkutálely po celém pokoji. Loudalka se moc polekala, co to jen provedla. Maminka se bude zlobit a možná dostanu výprask, protože jsem ten náhrdelník vytáhla i přes maminčin zákaz. A tak honem začala korále hledat a sbírat a poskládala je zpátky do krabičky na své místo. Jenže náhrdelník byl rozbitý.

Celý týden Loudalka dělala jakoby nic, dokonce už na to zapomněla, ale pak se to stalo v neděli odpoledne. Chystali se na návštěvu a maminka sáhla pro svůj náhrdelník a teď zjistila, že je roztrhaný. Hned jí to bylo jasné. Zavolala přísně: „Loudalko! Pojď sem!“ Loudalce se rozbušilo srdíčko. Teď to praskne a bude výprask. A protože se bála výprasku, tak se dopustila velmi zlé věci. Svedla to na svou sestřičku Šikulku. Ta moc plakala, když měla zakázaného večerníčka. Loudalka sice výprask nedostala, ale moc jí to vyčítalo svědomí, že lhala a Šikulka má kvůli ní trápení. A protože lež má krátké nohy, hned druhý den maminka zjistila, kdo doopravdy ten náhrdelník roztrhnul a byla ještě přísnější: „Loudalko, moc mě mrzí, že ses nedokázala přiznat. To ty jsi náhrdelník roztrhala!“ Loudalka to ještě chtěla nějak zachránit a tak potichu řekla: „Mami, on se ten náhrdelník roztrhnul sám!“ A protože lhát je opravdu zlé, maminka rázně zakročila. Výprask byl opravdu tady. „A teď běž do svého pokojíčku a přemýšlej, jak to doopravdy bylo. Pak teprve za mnou přijď!“

Loudalka si velmi dobře pamatovala jak to bylo, a výprask jí připomněl, jak je to zlé, když lžeme a svádíme něco na druhé. Nakonec to už nemohla vydržet a co nejdřív se šla mamince přiznat. Omluvila se také Šikulce. Konečně se jí ulevilo a od té doby si také dobře pamatuje osmé pravidlo správného života: Nebudeš lhát!