Vytisknout stránku

 

 

Desatero, ptáčci na větvi 

 

Milé děti,

         pamatujete si to první z deseti pravidel šťastného života, která nám Pán Bůh dal? „Nikdy nezapomeň, že tě Pán Bůh má rád a že je všude s tebou. Věř mu!“ Loudalka už ale zná i druhé pravidlo: Neříkej jméno Boží zbytečně. Bylo to trochu zvláštní, jak se ho vlastně dozvěděla. Dobře poslouchejte:

Loudalka se ve škole od některých spolužáků naučila říkat: „Ježíš, Maria!“ Tatínek jí několikrát vysvětloval, že tohle se říkat nemá a že to  vůbec není hezké ani správné. Loudalka mu však vždycky řekla: „Ale vždyť já to říkám jen tak a nic zlého tím nemyslím!“ Když tedy nic nepomáhalo, tatínek s maminkou se jednou domluvili a o něco poprosili také paní učitelku ve škole a paní sousedku v jejich domě. A víte co se stalo další den?

Ráno se z kuchyně ozval maminčin hlas: „Loudalko!“ Ta přiběhla celá zvědavá, co asi dobrého dostane, ale mamka řekla: „To nic, já jsem tě vlastně nevolala, to já jen tak…“ Ve škole byla Loudalka vyvolaná a protože se poctivě učila, těšila se na jedničku, ale když přišla k tabuli, paní učitelka jí namísto otázky řekla: „Běž si zase sednout, to já jsem tě vyvolala jen tak, já ti nic nechci…“ To už bylo ale mrzuté! A když šla Loudalka domů ze školy, kamarádky na ní volaly: „Loudalko!“ Ale představte si, že jí taky nic nechtěly. Před jejich domem želvička uslyšela, že na ní volá paní sousedka až z třetího patra. Loudalka jí ráda pomáhá a tak vyběhla celá udýchaná po schodech až nahoru, ale i paní sousedka jí řekla, že vlastně nic nechce, že to bylo jen tak… Želva celá ubrečená přišla domů a zlobila se, že ji každý volá, a pak jí nic nechce… že ji to moc a moc mrzí.

Taťka s mamkou na sebe mrkli, ještě chvíli nechali Loudalku sedět a pak jí taťka povídá: „Tak vidíš, už po jednom dnu se zlobíš a mrzí tě, že tě někdo volá jen tak a pak ti nic nechce. Už chápeš, že jméno Pána Ježíše, Pána Boha a Panny Marie také nemáme říkat jen tak? Že je to může mrzet?...“ A Loudalce svitlo v její hlavičce a řekla: „To jsem byla hloupá, že jsem to nevěděla dřív. Už to opravdu říkat nechci.“ A opravdu ji musíme pochválit, že se polepšila.

sipka vpravoobsah