Milé děti,

Dnes vidíte, že Loudalka má zavázanou pacičku. Přiskřípla si ji přiskřípla mezi dveře. To bylo breku! Tak moc jí to bolelo, že večer, když jí maminka dávala křížek na dobrou noc, tak jí pošeptala: „Tohle bych nikdy nikomu nepřála, tak moc mě to bolelo.“

Jenže druhý den se pohádala se svou sestřičkou Šikulkou. Začalo to vlastně takovou maličkostí. Loudalka nechtěla Šikulce půjčit svou panenku. „Půjč mi ji!“ „Nepůjčím! Teď si s ní hraji já!“ „Ale já si s ní chci hrát taky!“ „Ne a ne a ne! Já jsem větší a ty mně musíš poslouchat!“ A tak se obě sestřičky hádaly, začaly se o panenku přetahovat a nakonec Loudalka Šikulku několikrát uhodila. Ta se rozplakala a běžela za maminkou. Nakonec musel zasáhnout tatínek a byl z toho výprask.

Když se ten den už všichni usmířili a byli spolu u večeře, připomenul taťka želvičce: „Víš, jak zní páté přikázání? Nezabiješ!“ Loudalka se ohradila: „Vždyť jsem ji nezabila, jenom zbila…“ Tatínek ale zvážněl a řekl: „Dobře si pamatuj, Loudalko, že Pán Bůh nechce, abychom si působili bolest a že je špatné, když se lidé bijí, působí si bolest a hněvají se na sebe. Je špatné, když trápíme zbytečně zvířátka, trháme zbytečně kytičky a ničíme přírodu. A je taky špatné dívat se na filmy, kde se lidé moc navzájem zabíjejí a trápí jeden druhého. Pán Bůh to chce jinak: abychom se navzájem měli rádi a pomáhali si.“