Loudalka s rodinouVytisknout stránku

 

Milé děti,

Loudalka se Šikulkou se vždycky těší, když má přijet babička, protože jim vždy něco dobrého přiveze. Ani si nedokážou představit, že by babička někdy přijela bez nějakého dárku. To by bylo smutné. Jenže když Loudalka jela k babičce, maminka se jí ptala: „Co vezmeš babičce jako dárek, aby měla radost?“ „To já musím babičce taky vozit dárek?“ řekla Loudalka, „copak nestačí, že babička vozí dárky mně?“ „Pamatuj si dobře, Loudalko, že dárky nejen dostáváme, ale také je můžeme dávat a dělat tím radost druhým.“

Včera odpoledne Loudalka prosila maminku, jestli by nemohla upéci tu dobrou bábovku, co měli minule. „Určitě ano,“ odpověděla maminka, „ale dones mi prosím ze spižírny mouku a cukr, tady v kuchyni už žádnou nemám.“ Jenže Loudalka na to zapomněla, protože si četla ze své milé knížky, a nic do kuchyně nedonesla. Za hodinu si řekla: „To už bude bábovka pomalu upečená, už se půjdu podívat za maminkou do kuchyně.“ Jenže jaké bylo její překvapení, když maminka zašívala ponožky a žádná bábovka nikde nevoněla a v troubě byla tma. „Mami, ty jsi tu bábovku neupekla?“ „A z čeho? Vždyť jsem tě přece prosila, abys mi donesla cukr a mouku. Doteď ji v kuchyni nemám.“ Maminka by si mohla sice tu mouku a cukr přinést sama, ale chtěla Loudalku naučit pomáhat. A tak dobrá bábovka byla později.

Mnohdy chceme po Pánu Ježíši, aby něco změnil a zlepšil v našem životě. On to často rád udělá, ale také chce, abychom mu pomáhali. Na mši svatou také nepřicházíme s prázdnýma rukama, jen tak. Přinášíme Pánu Bohu svůj dárek: především k oltáři neseme chléb a víno, ale také všechny své dobré skutky a dobrá předsevzetí. Kdo Pánu Ježíši nic nechce dát, ten bude mít své srdíčko pořád prázdné.

sipka vpravoobsah