Milé děti,

včera měli u Loudalky doma neobvyklý den. Tatínek Želvák přinesl domů zelené větvičky a spolu s maminkou udělali krásný adventní věnec. Ano, je tu advent. A Loudalka už velmi dobře ví, že adventní věnec nám připomíná, že už brzo budou vánoce a Pán Ježíš bude mít narozeniny. A v adventu mají u Loudalky velmi krásný zvyk, na který se želvička hodně těší. Vždycky večer si všichni doma sednou kolem adventního věnce, zapálí svíčku a společně se modlí a těší se na příchod Pána Ježíše o vánocích.

Dnes v noci měla Loudalka také těžký sen. Zdálo se jí, že ji maminka volá, ale ona se k ní nemohla dostat, protože dveře jejího pokojíčku byly až do stropu zarovnány rozházenými hračkami. Už začínala plakat a natahovat moldánky, když vtom ji polechtalo za ouškem sluníčko a Loudalka se probudila. To si, panečku, oddechla, že to byl jenom sen. A utíkala ho říct mamince. Maminka ji pohladila, dala pusu a řekla: „Loudalko, opravdu to byl jenom sen, neboj se. Ale představ si, že to může být podobně i v našem srdíčku. Pán Ježíš nás má moc rád, chce k nám přijít, ale cesta do našeho srdce je také zarovnána naším zlobením, špatnými slovy a jinými hříchy. A zvlášť v adventu se snažíme připravovat Pánu Ježíši cestu.“

A aby na to nikdo u Loudalky doma nezapomněl, maminka namalovala na velkou čtvrtku cestu a na ní namalovala čtyři velké balvany. Protože advent má čtyři neděle a každý týden chtějí odvalit jeden kámen pryč. Na prvním kamenu je napsáno: „myslíme jen na sebe, nedokážeme se rozdělit“. Celý týden se všichni snaží ten kámen odvalit, i mamka s taťkou, to znamená, že se k sobě snaží být hodnější a o všechno dobré se podělí.