Loudalka a pětkaVytisknout stránku

 

Milé děti,

Naše želva Loudalka je lenošná. Ráno se jí nechtělo z pelíšku a maminka ji musela několikrát budit. Nakonec pomohla až studená voda. „Brrr...fuj… to studí...!“ začala Loudalka křičet, ale pomohlo to. Želvička totiž začala často říkat ošklivou větu: „Mně se nechce...“ Dokonce byla tak lenošná, že neudělala domácí úlohu, protože se jí nechtělo. A samozřejmě to taky dopadlo ve škole špatně a Loudalka dostala první černý puntík a první pětku. Ta vám byla smutná... a svědomí jí to vyčítalo.

Měla strach jít domů, co bude říkat maminka a tatínek. A tak přišla potichoučku, hned vlezla do svého pokojíčku a ani nedutala. Mamince to bylo hned divné, že s želvičkou není něco v pořádku a tak říká: „Loudalko, co je ti?“ „Ale, nic mami...“ Když se to však nezměnilo, maminka šla za želvičkou podruhé a ptá se jí: „Tak co tě trápí, pověz mi to.“ „Když já mám strach!...“ „A co se ti stalo?“ „Já jsem dostala....“ „Cos dostala?“ „Dostala jsem....“ „No co?“ A Loudalka zašeptala mamince do ucha: „Pětku...“  „A za co?“ „Když já jsem neudělala domácí úlohu, protože se mi nechtělo...“ „Aha, tak to je správné, žes tu pětku dostala. A je potřeba ji napravit.“ „No jo, ale já mám moc velký strach...“ řekla Loudalka. „A z čeho, prosím tě? Z té pětky?“ „Ne, maminko, já teď mám moc velký strach, že mně už nebudeš mít tak ráda, když jsem dostala pětku.“

Konečně to bylo všechno venku, co Loudalku tak trápilo. Ale maminka si vzala Loudalku na klín, pěkně ji pohladila, dala jí pusu a řekla: „Ale jdi! Já tě mám pořád přece stejně ráda i když jsi dostala pětku a pamatuj si, budu tě pořád mít moc ráda já i tatínek. A nikdy se neboj žádnou pětku přiznat, každá se dá napravit. Víš, takový je k nám i dobrý Pán Bůh. Má nás stále moc rád, i když uděláme něco špatně, ale taky chce, abychom to špatné napravili. Ale vždycky k němu můžeme přijít a on nás nevyžene. Tak je na nás dobrý.“ Toho večera Loudalka usínala moc šťastná a začala se do školy mnohem poctivěji učit. A pětka byla napravena.

sipka vpravoobsah