Loudalka s rodinouVytisknout stránku

 

Milé děti,

tento týden Loudalka strašně zlobila, dostala dokonce výprask. A ještě se divila, že maminka je nějaká smutná a pláče. Přišla k mamince a řekla jí: „Mami, co je ti? Proč pláčeš?“ A maminka se slzami v očích řekla: „Moc mě to mrzí a bolí, žes tolik zlobila.“ Loudalka se zeptala: „A jak to mami můžu napravit, abys už nebyla tak smutná?“ Maminka jí odpověděla: „Budu mít radost, když si vzpomeneš na jednu důležitou věc.“ Copak to asi je, přemýšlela Loudalka usilovně. Ale to správné ji nějak hned nenapadlo.

A tak řekla mamince: „Dám ti tedy pětikorunu ze své pokladničky!“ Ale maminka smutně zavrtěla hlavou. „Tak ti dám celou svou pokladničku,“ řekla Loudalka. Ale maminka byla smutná ještě víc. „Tak ti koupím zmrzlinu a žvýkačku,“ navrhla Loudalka, ale maminka jí řekla: „Víš, Loudalko, penězi se tohle spravit nedá.“ Loudalka se zarazila, odešla do svého pokojíčku a dlouhou dobu přemýšlela, co je ještě důležitější než peníze. A najednou jí to napadlo. Uhodila se do čela a řekla si: „Já hloupá želva, že mě to nenapadlo dřív!“

Šla za maminkou, objala ji kolem krku a řekla: „Mami, byla jsem ošklivá, když jsem tolik zlobila, moc mě to mrzí. Nezlob se už, prosím. Mám tě moc ráda.“ A dala mamince pusu. Maminka se celá rozzářila a s radostí řekla: „To jsem ráda, že jsi na to přišla. Už je zase všechno dobré.“

Loudalka ale měla ještě jednu starost. Napadlo ji totiž, že když zlobí, že vyhání i Pána Ježíše ze svého srdíčka a že Pán Ježíš také čeká na krásnou větu: „Nezlob se, Pane Ježíši, mám tě moc ráda.“ Proto mu při večerní modlitbě tuto krásnou větu řekla a teď už je úplně spokojená. Má radost, že Pán Ježíš je zase jejím milým hostem.

sipka vpravoobsah