Milé děti,
Loudalka byla na návštěvě u babičky a spolu se svou kamarádkou Breptalkou tam zažila mnoho zajímavého. Babička Spěchalová jim upekla moc dobrý dort a obě želvičky na něj měly velikánskou chuť. Už se nemohly dočkat až babička dort nakrájí, uvaří dobré kakao a jak si potom pochutnají... Zkrátka je trápila mlsnost. A ta mlsnost byla tak veliká, že něco popletly. Poslouchejte, jak to bylo.
Babička v kuchyni u kamen vařila kakao a želvičky už celé nedočkavé přiběhly do kuchyně a křičely jedna přes druhou: „My chceme dort, my chceme dort!“ Babička na to ale nic neodpověděla. Želvičky si myslely, že babička špatně slyší, a tak křičely ještě víc nahlas: „My už chceme dobrý dort! My už chceme dobrý dort!“ Ale babička zase nic neříkala, jenom se na ně trochu smutně podívala. To už bylo želvičkám divné, a tak nedočkavě začaly dupat všemi čtyřmi tlapkami a křičet: „My už máme velikánskou chuť na ten dort, babi, my máme hlad!“ Babička se na ně rázně podívala a řekla: „Jste už takové velké želvy a přitom zapomínáte na velmi důležité kouzelné slovo, které zná každé malé dítě!“ Loudalka si honem vzpomněla na jednu kouzelnickou pohádku a řekla: „Už vím to důležité kouzelné slovo!“ A vítězoslavně řekla: „Abrakadabra, my už chceme ten dort!“ Babička se zasmála a řekla: „Abrakadabra je sice kouzelné slovo v pohádkách, ale já myslím ještě na důležitější slovíčko…“
A v tom si Loudalka vzpomněla a začervenala se, jak na to mohla zapomenout: „Babi, prosím!“ A babička spokojeně povídá: „No to už je něco jiného, já vím, že se už moc těšíte, tak pojďte, vše je připraveno“.
I Pán Ježíš tohle slovo dobře znal a také ho používal. I on říkal svému Otci v nebi: Prosím tě, Otče…