Loudalka s rodinouVytisknout stránku

 

Milé děti,

Loudalka dostala krásnou svíčku. Měla z ní velikou radost a říkala, že chce být stále hodná, aby v jejím srdíčku bylo hodně světla, jako ho má její svíčka. Chtěla ji zapálit na stole u oběda, ale svíčka se začala ošívat: „ Ne, ne, nezapaluj mně, moc by mě to bolelo, už bych nebyla tak hezká.“ Loudalka se podivila, ale nechala ji být.

Druhý den přišla velká bouřka, někde blízko uhodil blesk a všude byla tma. Loudalka šla pro svoji svíčku a říká jí: „Jsi jediná svíčka u nás doma, moc tě teď potřebujeme, abys nám posvítila, protože je tu všude tma.“ Ale svíčka zase začala: „Ne, ne, nezapaluj mě, moc by mě to bolelo a už bych nebyla tak hezká!“ Ale to se už Loudalka rozzlobila a řekla: „Tak už dost! To je jako kdybych dostala bonbon a nemohla ho rozbalit. I kdybych ho cucala půl roku, stejně bych nevěděla jak chutná. K čemu je svíčka, která nechce svítit? Budu tě muset hodit do kamen!“ A to se svíčka polekala a řekla: „Tak dobře, můžeš mě zapálit, já to zkusím.“ A tatínek ji zapálil a svíčka svítila všem v domě. A pak řekla: „To bylo krásné a vůbec mě to nebolelo. Ode dneška už vám chci pořád svítit, když to bude potřeba.“ A Loudalka měla ze své svíčky radost.

Pozítří měla Loudalka divný den. Ve škole pořád zlobila a zarmoutila paní učitelku. Doma potom nechtěla jíst a odmlouvala mamince. Nepomohla jí utírat nádobí, ani když ji o to maminka moc prosila. A ještě byla drzá. Maminka skoro plakala. Když přišel tatínek z práce a viděl, co se stalo, už odepínal pásek, že bude výprask, ale maminka řekla: „Loudalko, vzpomínáš, co jsi slibovala Pánu Ježíši? Že budeš hodná a že chceš, aby v tvém srdci bylo hodně světla a radosti od dobrých skutků. A teď jsi na to úplně zapomněla a jsi jako ta svíčka, co nechtěla hořet.“ Loudalka se celá začervenala, protože si vzpomněla na svůj slib Pánu Ježíši. Odprosila maminku i tatínka, poprosila o odpuštění také Pána Ježíše a řekla si, že její svíčka jí bude pořád připomínat její dobré předsevzetí.

I vy jste, děti, také dostaly svíčku při křtu. Vaši rodiče ji zapálili od téhle veliké svíce, která patří Pánu Ježíši. Světlo Božího přátelství si musí člověk hlídat. Když je hodný, jeho srdíčko září radostí. Když zlobí a dělá hřích, co se stane? Zhasne. Jde ji znovu zapálit? Určitě. I v našem srdci jde obnovit přátelství s Pánem Ježíšem. Vy jste včera u svaté zpovědi všechny své hříchy daly Pánu Ježíši a on vám je odpustil. Vaše srdíčko je zase čisté a krásné, jako bylo v okamžiku křtu. Tenkrát za vás slíbili vaši rodiče a kmotrové, že budete žít jako hodné děti Boží a budete dělat Pánu Bohu radost. Dnes už jste velké a máte tenhle slib říci Pánu Ježíši sami spolu s námi. Dostanete znovu do ruky svíčku, i roušku, která připomíná...  (obnova křestního slibu)

(s použitím metodiky k učebnici náboženství pro 3. třídu)

sipka vpravoobsah