Loudalka baští čokoláduVytisknout stránku

 

Milé děti,

Loudalka dnes nestihla včas přijít na mši svatou. Nějak se jí nechtělo z pelíšku. Doufám, že vy děti jste vyskočily z pelíšku lépe. Pán Ježíš z vás má určitě radost, že jste se s ním přišly sem na mši svatou setkat i spolu se svými rodiči. Nezapomněly jste, jaké důležité slovíčko jsme se spolu s Loudalkou učili říkat minulou neděli? Samozřejmě, že je to slovíčko „Děkuji.“ To naopak musím Loudalku pochválit, protože na toto slovíčko opravdu nezapomněla. Víte, proč dnes Loudalka přišla pozdě? Ona se to stydí říct všem a tak mě to pošeptala do ucha. A dovolila mi, že vám to můžu říct. Loudalku totiž bolelo bříško. Představte si, že včera dostala k svátku velikánskou čokoládu, 1 metr dlouhou! Měla z ní velikou radost, doma se těšili, jak si všichni pochutnají, ale představte si, že Loudalka si celou čokoládu schovala sama.Zalezla potichu do koutku, celou ji snědla a s nikým se nerozdělila. No a jak to dopadlo, to už víte. V noci vzdychala a nemohla spát, jak ji bříško bolelo. Kdyby se rozdělila, nebyla by její sestřička smutná, že nic pro ni nezůstalo a určitě by ji ani bříško nebolelo. Pán Ježíš si také nenechával nic pro sebe, ale o všechno dobré a krásné, co dostal od svého Otce v nebi, se s námi rozdělil. A učí i nás, abychom se dokázali rozdělit. Třeba když něco dostaneme, tak nejen poděkujeme, ale také se rozdělíme. Třeba tím, že dokážeme půjčit hračku bratříčkovi nebo sestřičce a nekňučíme a nefňukáme. Loudalka to tento týden zkusí. A my jí v tom dobrém předsevzetí pomůžeme také.

sipka vpravoobsah