Milé děti,

Loudalčina kamarádka Breptalka je nemocná a Loudalka jí půjde navštívit. A má jí přinést několik krásných kaštanů. Má strach, aby na ně nezapomněla a proto si namalovala na několik lístečků malý kaštan. Jeden lísteček si dala do kapsy u svetru, další do kapsy u bundy, třetí si strčila do levé zadní boty a čtvrtý si dala na stoleček u postýlky. A tak opravdu nezapomněla. Maminka ji pochválila, jak šikovně to udělala.

Když si spolu večer vyprávěli, tak jí želvička povídá: „Mami, bylo krásné, jak jsme se včera všichni spolu i s tatínkem modlili. A tys pak měla v ruce takové krásné korále. To já bych se taky chtěla takhle parádit, abych se Pánu Bohu líbila.“ Maminka se zasmála a řekla: „Loudalko, to nejsou korále. A Pánu Bohu se líbíme tehdy, když máme čisté srdce a nezlobíme. Ty korále se jmenují růženec a až budeš trochu větší, tak ti vysvětlím, jak se růženec modlíme. Určitě to budete probírat i ve škole na náboženství, kam už chodíš. Když mám ten růženec v kapse anebo na stolku a vidím ho, tak si vždycky vzpomenu na Pána Boha, jak nás má rád a hned mu řeknu, že ho máme rádi taky: já, tatínek i naše želva Loudalka... Až budeš větší a půjdeš k prvnímu sv.přijímání, možná dostaneš také takový růženec, aby ti připomínal Pán Ježíše, že je pořád s tebou a má tě rád.“

Loudalce se to moc líbilo a chtěla mít takový růženec už hned. A tak si ho zatím aspoň namalovala a vždycky když ho vidí, taky řekne: „Pane Ježíši, mám tě moc ráda, a mamka s taťkou taky!“