Loudalka vykukuje za dveřmi

 

Vytisknout stránku

 

Milé děti,

Loudalka včera celý den zlobila. Večer ji hryzalo svědomí a říkala si: „To jsem tomu dala, to se určitě nelíbilo ani Pánu Ježíši. Ach jo!“ A když se blížila společná modlitba, Loudalka vzdychala a nakonec se schovala do svého pokojíčku. Nechtěla se jít modlit s ostatními. Když ji maminka zavolala, Loudalka jí starostlivě řekla: „Já se nemůžu jít s vámi modlit, protože Pán Ježíš se na mě moc zlobí. Určitě mě teď nechce vůbec vidět, když jsem tolik zlobila…“ Maminka jí však řekla: „Loudalko, takhle to vůbec není. Pán Ježíš na tebe naopak čeká. Určitě víš, že ten, kdo je nemocný, potřebuje pana doktora nejvíc a čím dříve, tím lépe. A zlobení, hřích, špatné jednání, to je také nemoc. Když zlobíme nebo něco nedobrého provedeme, potřebujeme co nejrychleji Pána Ježíše, aby nám srdíčko uzdravil. Čím dříve, tím lépe.“

A maminka pokračovala dále: „Pamatuješ si, Loudalko, jak jsi minulý týden šlápla na hřebík?“ „Ó ano, to si moc dobře pamatuji, hodně mě to bolelo,“ řekla Loudalka. „A copak jsi hned udělala?“ „No přece utíkala jsem k mamince.“

„A pamatuješ si ještě, co jsi hned udělala, když ti včelka na zahradě dala žihadlo?“ „Utíkala jsem k mamince!“

„A copak jsi dělala, když jsi dnes odpoledne klopýtla a odřela sis kolínka?“ „No přece utíkala jsem k tobě, k hodné mamince, která mě bolístku ošetřila a pofoukala.“

„Tak vidíš, Loudalko,“ řekla maminka, „dobře si také pamatuj, že když něco nedobrého provedeme, co nejdřív utíkáme za Pánem Ježíšem, aby nám odpustil a srdíčko uzdravil. Neboj se už, a pojď se pěkně s námi pomodlit. Pána Ježíše se bát nemusíš, už na tebe čeká a těší se smíření s tebou.“

Tu noc Loudalka usínala klidně a spokojeně, šťastná, že jí Pán Ježíš odpustil a že za ním může vždycky jako za maminkou.   

sipka vpravoobsah