Loudalka s rodinouVytisknout stránku

 

Milé děti,

představte si, že Loudalka byla poprvé sama doma. Tatínek byl v práci, maminka musela také na hodinu odejít a sourozenci také nebyli doma. Zkrátka Loudalka zůstala doma poprvé úplně sama. To pro ni byla veliká událost. Všem říkala, že už je velká a že se opravdu bát nebude. Když mamka odcházela, tak jí ještě domluvila, aby byla hodná a nebála se a nikomu neotvírala dveře. Dostala do maminky křížek na čelíčko a pak už zaklaply dveře a Loudalka byla opravdu sama doma. 

Nejdřív si četla knížku želvích pohádek, pak si malovala, no a pak už jí to začalo být dlouhé a přece jen trochu začínala mít strach. Co kdyby jí něco chtělo sežrat… Říkala si statečně, že přece doma je v bezpečí a nic ji tam sežrat nemůže a když nikoho domů nepustí, tak jí nikdo nic provést nemůže. Ale přece jen nakonec ten strach byl větší a větší. Loudalka rozsvítila všechna světla u nich doma, začala natahovat moldánky a za chvíli už opravdu brečela jak želva… Ještě že už maminka za chvíli přišla. Loudalka ji skočila do náručí, otřela si slzičky a byla ráda, že už není sama. Povídá mamce: „Když jsi se mnou doma, tak se nebojím, to je lepší!“

Večer želvička vyprávěla svůj zážitek tatínkovi. A když si pak četli z Bible o Pánu Ježíši, tak se dozvěděla, že i apoštolové měli strach být sami bez něho. A Pán Ježíš jim nevynadal, že jsou strašpytlové, nýbrž jim slíbil, že je nikdy neopustí, že je má moc rád a že s nimi bude vždycky až do konce světa.

„To je dobře,“ řekla si Loudalka, „ale co my?“ „Neboj, milá Loudalko, tohle Pán Ježíš řekl a slíbil úplně všem.“ Ten večer Loudalka opravdu usínala moc spokojená a představovala si, že je u Pána Boha přesně tak blízko, jako když je u maminky nebo u taťky v náručí.

sipka vpravoobsah