Milé děti,
Loudalka má mlsný jazýček. Zrovna minulý týden měla velikánskou chuť na něco dobrého a tak vlezla mamince do kuchyně a hledala nějaký mls. Našla takovou zvláštní nádobku, ve které byl bílý prášek. Strčila čumáček do té nádobky a pořádně si lízla. Najednou se strašně zakabonila a začala plivat, a říkat „Brr“, „Fuj!“, začala natahovat moldánky, rozbrečela se a utíkala k mamince. „Loudalko, co se ti stalo?“, ptala se maminka. „Mami, proč máš doma v kuchyni tak ošklivou a strašně nedobrou věc?“ Maminka odpověděla: „A proč by sůl měla být ošklivá věc?“ „Vždyť vůbec není dobrá, mami...“
Za chvíli maminka volala Loudalku k večeři. Jídlo vypadalo pěkně a Loudalka už na něj zase měla velikánskou chuť. Jenže sotva si kousla, znovu se zakabonila, zamračila a řekla: „Brr! To vůbec není dobré. Mami, ty neumíš vařit!“ Maminka se však zasmála a řekla: „Víš čím to je, Loudalko? Já jsem schválně tu večeři neosolila. Bez soli totiž jídlo vůbec není dobré. Teď už víš, že sůl vůbec není ošklivá věc a že ji doma potřebujeme.“
A když si po večeři četli z Bible o tom, jak Pán Ježíš řekl učedníkům: „Vy jste sůl země“, už to bylo Loudalce jasné. Dovtípila se, že Pán Ježíš je potřeboval k tomu, aby mu pomáhali dělat svět krásnější a šťastnější. Kdo na Pána Ježíše zapomíná, ten je podobný jídlu bez soli - taky nemá žádnou chuť. A naopak, kdo se modlí a dělá Pánu Ježíši radost dobrými skutky, ten je jeho užitečným pomocníkem. Loudalka se chce snažit, aby v žádném jejím dnu Pán Ježíš nechyběl.