Milé děti,

         Loudalka se těšila na mši svatou, protože teď všemu lépe rozumí. Dobře ví, že před setkáním s Pánem Ježíšem si musíme očistit srdíčko lítostí nad svými hříchy. Potom čteme z Bible a posloucháme, co nám Pán Ježíš říká. A pak neseme své dary. Chléb a víno Pán Ježíš promění ve své tělo a ve svou krev. Je tady s námi. A chce přijít ještě mnohem blíž k nám, a proto můžeme ke sv. přijímání.

         „Aha, to je ta oplatka?“ zeptala se Šikulka. A Loudalka ji hned opravila a řekla: „Kdepak, to není žádná obyčejná oplatka, ale v tom chlebu je sám Pán Ježíš a přichází k nám do srdce.“ „Velmi správně, Loudalko,“ pochválil ji tatínek. „A proč tedy ještě nemůžu jít ke svatému přijímání? To mě Pán Ježíš nemá tolik rád?“ „Ale ne,“ odpověděla maminka, „to víš, že tě má rád. Ale teď se tě zeptám: Umíš řídit autobus jako taťka?“ „To ne,“ řekla Loudalka. „A umíš uvařit celý dobrý oběd jako já?“ „To také ne,“ odpověděla želvička. „A máme tě přesto rádi, viď?“ Loudalka horlivě přikývla: „No samozřejmě vím, že mě máte moc rádi.“ „Tak to vidíš. Pán Ježíš to ví a nezapomíná na tebe. Když chce dospělý řídit auto, musí k tomu udělat zkoušky a znát mnoho předpisů. I děti se na sv. přijímání připravují, ne až když jsou dospělé, ale mnohem dřív. Nejčastěji to bývá ve 3. třídě anebo někdy ještě dříve. Už se brzo dočkáš i ty, Loudalko!“

         Loudalka povídá: „Už aby to bylo, moc se na setkání s Pánem Ježíšem těším! Víš, mami, mně někdy připadá, když se dívám na dospělé, kteří jdou ke sv. přijímání, jako by se na Pán Ježíše moc netěšili. Já se už těším moc!“ A maminka jí odpověděla: „Neboj se, tvé srdíčko nezůstává prázdné. Kdykoli Pánu Ježíši řekneš: Přijď ke mně, Pane Ježíši, mám tě ráda!, tak on k tobě přijde i když zatím trochu jinak než ve svatém přijímání.