Milé děti,

podařilo se vám aspoň trochu odvalit ošklivý balvan zlobení a vztekání? Jestli ano, tak z toho má Pán Ježíš velkou radost. Jenže nám na té cestě zůstává ještě čtvrtý kámen a i ten chceme odstranit. Copak je na něm asi napsáno? (Mlsání).

Loudalka včera říkala mamince: „Mami, já už se tak strašně moc těším na vánoce, že to asi nevydržím. Ať už jsou vánoce dneska.“ Viděla, že maminka už má napečené cukroví, ale bylo ještě schované. „Mami, že sníme to napečené cukroví už dnes! Mami, moc prosím! Už dnes!“ Ale maminka, přestože měla dost práce, si pěkně s Loudalkou sedla a začala jí vyprávět:

„Když Panna Maria se sv. Josefem šli do Betléma, byli chudí, nemohli jet autem ani vlakem ani tramvají. Možná měli jen malého oslíka. A museli vydržet dlouhou nepříjemnou cestu. Oba byli moc stateční a nestěžovali si. Těšili se na narození malého Ježíše. Panna Maria mohla vzdychat: Já jsem velikánský chudák, mě všechno bolí, oslík jede pomalu, mám hlad, je mi velká zima, už chci být doma. Ale nevzdychala, všechno vydržela a byla statečná. Josef zase mohl nadávat: To je hrozná cesta, já to už nevydržím, já nikam nejdu. Ale nenadával. Oba dva všechno vydrželi, byli moc stateční. Chválili Pána Boha za to, že jim pomáhá. A proto mohli mít radost, když se Ježíš narodil. Panna Maria řekla Josefovi: Milý Josefe, já mám tak velikou radost, že jsme celou tu dlouhou cestu vydrželi, děkuji ti, že ses nezlobil a pomáhal mi. Josef zase řekl: A já ti, Maria, také děkuji za to, že jsi byla statečná a nebrečela jsi. Mám velikou radost, že se můžu starat o tebe a o malého Ježíše, který se nám narodil.“

Milé děti, už opravdu brzo budou vánoce, a také se vám zdá, že to už nemůžete vydržet. Ale kdo je statečný, má mnohem větší radost. Věřím, že i vy vydržíte nezlobit a budete zvlášť dnes a zítra hodné. A že nebudeme ještě zbytečně mlsat. Želvička vám přinesla bonbony, ale vzkazuje vám, že sníst je můžeme až o vánocích. Vydržíme to?