Milé děti,

Loudalka byla velká nepořádnice a neuklízela si svoje věci. Maminka jí to neustále opakovala: „Ukliď si své hračky, nebo se už do toho svého pokojíčku ani nevejdeš.“ Jenže Loudalce se do toho uklízení stále nechtělo a tak to u ní vypadalo stále hůř. Neuklizené hračky ležely úplně všude. Už si ani nebylo kam sednout. Až včera se Loudalka dala se vzdycháním do velkého uklízení. Pomalu se její pokojíček začal zase podobat sobě samému. Víte, děti, proč se dala želvička do uklízení? On se jí totiž zdál velmi špatný sen: zdálo se jí, že maminka ji volá k večeři a ona nemůže ze svého pokoje ven, protože je v něm hrozně moc neuklizených hraček a jsou jimi zavaleny dveře i okna. A kvůli tomu nepořádku nemohla nikam. Snažila se nějak dostat ven, ale stále to nešlo a nakonec ji celá ta hromada hraček zavalila a ona už nemohla vůbec nikam. Strachy se probudila celá zpocená. Dokonce vzbudila maminku, aby jí řekla, co hrozného se jí zdálo. Maminka ji utišila a ráno jí povídá: „Loudalko, pamatuješ ještě na ten špatný sen, který se ti zdál? Jak tě zavalily hračky? Mně to připomíná tvůj pokojíček. Myslím si, že se ti to už brzo stane doopravdy!“ A tak se Loudalka s tím vzdycháním dala do úklidu a už to u ní vypadá mnohem lépe. Má z toho teď radost.

A večer, když se modlili, tatínek všem doma řekl: „Tak takhle to může vypadat i v našem srdci, když se necháme zavalit starostmi, prací, špatnými myšlenkami a slovy. Nemůžeme se z toho pak sami dostat. Ale Pán Bůh nám poslal svého Syna, aby nás zpod té hromady špatného vysvobodil a udělal nám v srdci zase pořádek. A my mu v tom budeme pomáhat a budeme na to myslet zvlášť po celý advent.