Milé děti,

dnes Loudalka vyskočila z pelíšku velmi brzo, měla docela hlad a těšila se na dobrou snídani od maminky. Nejdřív se spolu s maminkou pomodlily a pak už zavonělo něco moc dobrého z kuchyně. Víte, co má k jídlu nejraději? Hodná maminka Želva připravila teploučké voňavé kakao a upekla moc dobrou bábovku. Loudalka všechno snědla, ale představte si, že nic neřekla. Jindy zase dostala k svátku od své tety čtyři krásné teplé a pruhované ponožky. Loudalka si je hned navlékla, ale ani své tetě vůbec nic neřekla. A jindy dostala od tatínka Želváka krásný puntíkovaný míč. S radostí si hned začala s míčem hrát, ale představte si, zase nic tatínkovi neřekla. Stále zapomínala na jedno velmi důležité slovo: zapomněla poděkovat.
Večer si spolu četli z Bible o Pánu Ježíši a Loudalka si všimla, že Pán Ježíš byl smutný, když uzdravil deset nemocných, ale jenom jediný mu přišel poděkovat. Ostatní zapomněli. Rozhořčeně řekla: „To teda bylo od nich ošklivé.“ Tatínek jí však řekl: „Pamatuješ, jak jsi ode mne dostala míč a od své tety ponožky? Myslím, že jsi taky zapomněla poděkovat. A dnes ráno, když ti maminka dala tak dobrou snídani, taky jsi zapomněla. Nebo ne?“ Až teď si Loudalka uvědomila, že i kvůli ní byli mnozí smutní, protože zapomněla děkovat. Celá se začervenala. Ale ještě důležitější je, že už to krásné slovo umí vždycky správně říci.
Vy děti, určitě to důležité slovíčko umíte a nezapomínáte na něj. Všichni budeme pěkně děkovat mamince, tatínkovi, bratříčkovi, sestřičce a taky Pánu Bohu. A ještě vám musím prozradit, že ten večer dokonce i tatínek Želvák řekl mamince Želvě: „Mamko, já jsem ti taky zapomněl někdy poděkovat za dobré jídlo, za to, že jsi na nás hodná.“ A maminka zase řekla: „Nezlob se, že jsem taky někdy zapomněla poděkovat, že nás máš rád a že pro nás dokážeš udělat tolik věcí...“